Významné osobnosti

• Tomáš Fryčaj
  

• Otto Haša
  

• Vojtěch Jasný
  

• PhDr. Stanislav Králík CSc
  

• PaeDr. František Kratochvíl
  

• Jaroslav Křička
  

• Petr Křička
  

• Pavla Křičková
  

• Jaroslav Očenášek
  

• František Pastrnek
  

• František Perutka
  

• Leopold Prečan
  

• František Rada
  

• Jan Slimáček
  

• Antonín Svěrák
  

• Stanislav Tauber
  

• Jan Vážanský
  

• František kardinál Tomášek
  

• Jan Klevar
  

• Antonín Kuběna
  

Tomáš Fryčaj (1759-159)

       Moravský buditel a spisovatel. Narodil se roku 1759 v Kelči. Studoval piaristické gymnázium v Lipníku, filosofii v Olomouci a bohosloví v Brně. Na kněze byl vysvěcen v r. 1783. Kaplanem byl v Bystřici pod Hostýnem, pak vychovatelem ve Vídni, kaplanem v Mistelbychu, dále duchovním správcem trestnice a překladatelem gubernia v Brně. Farářem v Obřanech byl od r. 1819.
Zemřel v Obřanech r. 1839.
V r. 1788 vydal v Olomouci "Písně duchovní", v r. 1801 "Úplnou knihu duchovních písní katolických", pak v mnoha vydáních "Katolický kancionál" a "Katolický kancionálek". Spolupracoval se svým přítelem dr. J. H. Gallašem z Hranic a vydali v r. 1813 "Múzu moravskou". Vždy usiloval o vzdělání a hospodářské povznesení lidových vrstev.

Otto Haša (1897-1993)

       Český klavírní doprovázeč a pedagog se narodil v r. 1897 v Komárovicích. Učil se hudbě u Stanislava Taubera, studoval pražskou konzervatoř a absolvoval její mistrovskou školu. Působil v Praze a Kroměříži. Konal občasná koncertní turné s Jaroslavem Kociánem a Janem Kubelíkem po celém světě. Jako sólista propagoval české klasiky.



Vojtěch Jasný (1925-)

       Český filmový režisér, narozen v r. 1925 v Kelči. Syn ředitele školy Vojtěcha Jasného. Absolvent FAMU. Zpočátku tvořil dokumentární filmy ve spolupráci s K. Kachyňou. V hrané tvorbě navázal na tradice lyrického vyprávění (Touha, 1958), významného úspěchu dosáhl ve filosoficky laděné pohádce (Až přijde kocour, 1963) i poetizované kronice českého venkova 40. - 50. let Všichni dobří rodáci (1968). V r. 1970 odešel do zahraničí. Pracoval v SRN (Klaunovy názory, 1975), věnoval se i divadelní režii (hry V. Havla ve vídeňském Burgtheatru), přednášel na University of Columbia. Natočil dokument Why Havel (1991).


PhDr. Stanislav Králík CSc. (1909-1987)

       Vědecký pracovník ČSAV v Praze se narodil v r. 1909 v Kelči. Absolvoval filosofickou fakultu Masarykovy univerzity, vyučoval v Olomouci, Frenštátě pod Radhostěm, Opavě, Brně a od r. 1956 v Praze. Zájem o vědeckou práci a schopnost uplatňovat se v odborné dialektologii se projevovaly již za jeho univerzitních studií. Po dobu svého tvůrčího úsilí se věnoval dialektologickému průzkumu rodného kraje. Na popud svého univerzitního učitele akademika Františka Trávníčka začal soustavně sbírat jazykový materiál a nepřestával pracovat na monografii o kelečském nářečí. Kniha Nářečí na Kelečsku – mluvnická stavba. kandidátská práce, Praha 1965 vyšla v Academia Praha 1984.


PaeDr. František Kratochvíl (1902-1965)

       Český hudební pedagog, narozen v r. 1902 v Kelči. Studoval učitelský ústav v Kroměříži, hudebně pedagogické odděleni pražské konzervatoře. Působil na školách měšťanských, pak na učitelských ústavech v Prešově, Pokoře, Val. Meziříčí a Olomouci.
Vědecky pracoval v oboru hudební pedagogiky, zejména v hudebně pedagogické psychologii. Vydal učební texty pro vysoké školy s využitím vlastních výzkumů. Spolupracoval na učebnicích hudební výchovy pedagogických škol pro vzdělání učitelek mateřských a národních škol.

Jaroslav Křička (1882-1969)

       Český skladatel a sbormistr se narodil v Kelči v r. 1882. Bratr básníka Petra Křičky. Studoval na pražské konzervatoři, pedagogicky působil v Rusku. Byl sbormistrem pražského Hlaholu, Filharmonického sboru při české filharmonii. Od r. 1917 Jaroslav Křička profesorem skladby na pražské konzervatoři, od r. 1939 na mistrovské škole; v letech 1943 - 1945 ředitelem pražské konzervatoře. Ve své tvorbě usiloval o hudební vyjádření humoru a hravosti, výrazně se inspiroval moravským folklórem. Vynikl zvláště jako autor vokálních děl, sborových cyklů a tvorbou pro děti. Byl autor oper, orchestrálních děl, kantát, klavírních skladeb a jiné hudby.

Petr Křička (1884-1949)

       Český básník a překladatel se narodil Petr Křička v Kelči r. 1884. Bratr Jaroslava Křičky. V roce 1905 skončil studia chemie na pražské technice. Pracoval v Pasteurově ústavu v Paříži. V Moskvě působil jako učitel cizích jazyků. V r. 1914 odešel na ruskou frontu, kde byl těžce raněn. Úředníkem ministerstva školství byl v letech 1919 1937. V básnické tvorbě osobitě navázal na tradice české a slovanské lidové poezie. V melodických verších vyjádřil lásku ke krajině dětství i melancholii člověka, který prošel 1. světovou válkou. Na jeho básně vzniklo několik hudebních skladeb. Překládal z ruštiny, z němčiny a francouzštiny.

Pavla Křičková (1886-1972)

       Česká básnířka, narozena v r. 1886 Pavla Křičková v Kelči. Sestra Jaroslava a Petra Křičky. Vystudovala ústav učitelek v Brně. Byla učitelkou v Přerově, v Praze a v Brně. Jejího hudebního a vtipného verše, vhodného pro mládež, často užili skladatelé, zvláště bratr Jaroslav. Ve studentských letech psala pro bratra Jaroslava libreta. Pracovala v Národopisném družstvu na Hutisku, sbírala lidové písně a sestavovala pořady pro rozhlasová pásma. Část její literární činnosti je uchována v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Zemřela v r. 1972 a je pochována v Maršovicích.

Jaroslav Očenášek (1901-1968)

       Český skladatel se narodil v r. 1901 v Němčicích na Hané. Studoval varhany na brněnské konzervatoři. Byl soukromým učitelem hudby a sbormistrem v Brně, ředitelem kůru v Bohumíně a v Kelči (1928 1949), na obou místech zároveň sbormistrem a pedagogem, v Kelči též lidovým kapelníkem. Napsal četné chrámové skladby různého obsazení, lidové zpěvohry, písně, pochody, tance aj. V Kelči se věnoval studiu hudebního folklóru a vlastivědnému výzkumu kraje. Výsledkem jeho snažení bylo vybudování krajinského muzea v Kelči, velká rukopisná monografie kraje a stručná publikace "Historie starobylého města Kelče" (Kelč 1948). Po osvobození odchází do Zlína, kde působil jako archivář města.

František Pastrnek (1853-1940)

       Český jazykovědec, slavista se narodil František Pastrnek v Kelči r. 1853. Vystudoval klasickou filologii na univerzitě ve Vídni. (Slovo filologie je řeckého původu a znamená doslova 'přátelství se slovem', s naukou aj. Dnes tímto pojmem rozumíme nauku, která studuje daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem)
Poté se věnoval studiu slavistiky. Působil ve Vídni jako docent a od r. 1895 na Univerzitě Karlově v Praze. Dal podnět ke zřízení kanceláře Slovníku jazyka českého a od jejího založení (1911) ji řídil. Daroval několik stovek svazků (asi 1000 knih) kelečské knihovně.

Vymínil si, že se knihovna bude nazývat po něm. Skutečně se pak po mnoho let nazývala "Veřejná Pastrnkova knihovna". Jeho vědecké dílo tvoří práce o staroslověnštině, o české a slovenské dialektologii a národopisu.

Jan Slimáček (1939-)

       Hudební upravovatel, skladatel, redaktor a režisér se narodil v r. 1939 v Kelči. Odborné hudební vzdělání získal na vyšší hudební škole v Kroměříži (hra na flétnu a varhany) , v kompozici byl žákem M. Kabeláče na pražské konzervatoři obor skladba (1959 – 1962), poté nastoupil jako učitel na hudební škole v Plzni.. Po krátkém pedagogickém působení v roce 1967 je jeho činnost spjata s československým rozhlasem v Plzni, kde začínal jako režisér. Od roku 1980 pracoval jako vedoucí hudební redakce. Je autorem více než 300 úprav lidových písní, které natočil Plzeňský lidový soubor a Malá muzika. Kompoziční tvorba vyniká sevřeností a úsporností hudební řeči. Upozornil na sebe sborovou tvorbou. Libreta ke sborům mu často píše jeho manželka Marie (rozená Chvatíková z Kelče). Jeho tvorba prošla několika fázemi vývoje, v nichž si ověřoval různé skladatelské postupy a technické prostředky. O sdělnosti jeho hudební řeči svědčí i cena, kterou získal jeho sbor Orationes et psalmi na Jihlavském festivalu vokální tvorby. Skladatel se dovede svou tvorbou přiblížit i dětskému světu. Jeho současná vokální tvorba jsou sbory církevní, některé byly uvedeny i na koncertech v našem farním kostele.

František Perutka (1840-1915)

       K významným rodákům kelečským z minulého století patří i P. František Perutka, který se narodil v r. 1840 v Kelči. Po studiích vychodil kněžský seminář a na kněze byl vysvěcen v r. 1866. Nejdříve působil v Želechovicích, později v Olomouci a v Uherském Hradišti. V soukromí rád pobýval na Hostýně. Lásku k Hostýnu osvědčil skutkem, nechal postavit kulatou kapličku 14. zastavení křížové cesty vlastním nákladem. Zemřel ve věku 75 let a je pochován v Uherském Hradišti na tamním hřbitově.

Kamenný kříž - pod Lázenkou (stojí mezi čtyřmi lípami). Na kříži je nápis: "Na památku milých svých rodičů tento kříž dal postavit kněz František Perutka, zdejší rodák. L.P. 1906." (Byl to strýc Dagoberta Perutky ze statku Na špici, č. 198.)


Leopold Prečan (1866-1947)

       Arcibiskup olomoucký, byl jmenován přímo Svatou stolicí. Za pastýřské činnosti tohoto arcibiskupa měla arcidiecéze nejlépe organizovanou charitu. Pro velehradský chrám vymohl titul "baziliky". Velkou zásluhu měl na uskutečnění prvního celostátního sjezdu katolíků v Raze r. 1935. Městské zastupitelstvo v Kelči na slavnostní schůzi jmenovalo Leopolda Prečana u příležitosti jeho sedmdesátin čestným občanem města Kelče. Diplom čestného občanství odevzdala deputace v čele se starostou v neděli 8. března 1936 při slavnosti v Olomouci.

František Rada (1910-1979)

       Řezbář a sochař se narodil v Kelči 1910. Studoval na státní dřevařské škole ve Val. Meziříčí. Na radu svých přátel odešel na pražskou Umělecko průmyslovou školu, kde byl přijat do školy prof. Karla Dvořáka. Z jeho díla můžeme uvést: "Smutek, Narození, Osvobození, Malínským" a další. Svým rozsáhlým dílem se jeví František Rada jako umělec, jehož rysem je lidská a umělecká poctivost, láska k vlasti a k člověku dneška.

Antonín Svěrák (1860-1939)

       Nejdříve učitel, pak nadučitel, posléze ředitel školy v Kelči se narodil v r. 1860 ve Švábově u Jihlavy. Vystudoval učitelský ústav v Brně. Působil v Třešti a v r. 1886 přichází jako učitel do Kelče. Je spoluzakladatelem Včelařského spolku, vede kroniku města Kelče. Za všestrannou činnost pro školu i obec byl jmenován čestným občanem města Kelče.

Stanislav Tauber (1878-1959)

       Český koncertní pěvec narozen v r. 1878 v Blatci. Studoval v Olomouci a v Příboře. Podučitel v Kelči (náčelník Sokola 1901 1902), učitel v Hranicích a v Brně. Brzy po státní zkoušce z hudby vstoupil do PSMU jako první tenorista a sólista. Tauber byl typický koncertní pěvec umělec. Zúčastnil se několika zahraničních zájezdů. Po osvobození žil v Praze až do své smrti. Nejvíce se zasloužil přednesem sól v kantátách českých i cizích mistrů. Napsal své životopisné vzpomínky "Můj hudební svět".

Jan Vážanský (1897-1963)

       Kanovník P. Jan Vážanský se narodil v r. 1897 v Kelči. Vystudoval seminář v Kroměříži a bohoslovectví v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen v r. 1922 v Olomouci. Jeho působiště byla Šternberk, Hrabyně, Kateřinky, Hradec, Branky a naposled znovu Hradec. V r. 1948 byl jmenován děkanem a v r. 1952 arciknězem. Byl to kněz, člověk vzácné povahy, lidumil, pro každého měl štědře otevřenou dlaň. Měl rád lidi. Jako spisovatel, básník i vlastenec byl podle vzoru Třebízského, Baara, Sušila, Křižkovského mužem činu. Jeho velkým přítelem byl Petr Bezruč. V rukopise zanechal pětidílné dílo básní (pod pseudonymem Ivo Hradecký) a mnoho jiných spisů.

kardinál František Tomášek (1899_1992)

       Narodil se 30. června 1899 ve studénce. Vyrostl v ovzduší rakousko uherského katolictví, knězem se stal v době hromadného odpadu českého národa od církve. Boj o zachování víry otců se stal náplní jeho pastorace. Byl učitelem náboženství, vysokoškolským pedagogem, autorem katechetických a pedagogických publikací. V Kelči působil jako katecheta v letech 1927   1934. Ve stínu dvou totalitních systémů _ nacismu a komunismu   vyzrál ve velkou duchovní osobnost.

Byl tajně vysvěcen na biskupa, tři roky strávil v internaci na nucených pracích. Byl vzat na milost a po krátkém působení na vesnické faře se stává administrátorem pražské arcidiecéze. Jako jediný český biskup se zúčastňuje všech zasedání II. vatikánského koncilu.
V období Pražského jara se stává oporou obrodného hnutí českých a slovenských katolíků, aby poté, v náročném času okupace a lámání charakterů se dramaticky měnil z váhavého a kompromisního biskupa v odvážného arcipastýře a duchovního vůdce národa. Celá osmdesátá léta čelil náporu mocných i zradě a slabosti vlastních.
Jméno kardinála Tomáška se trvale zapsalo jako symbol zápasu za svobodu, lidská práva, ale zejména za duchovní a mravní obrodu církve a společnosti.

Jan Klevar (1885-1973)

       Narodil se 16. května 1885 v Žádlovicích na severní Moravě. Na studiích v reálce v Lipníku vynikal jako kreslíř, proto si ho profesor Hradilík oblíbil, věnoval mu svou zvláštní pozornost a měl ho k tomu, aby se v tomto směru zdokonaloval. Po maturitě se dal zapsat na technice v Praze v naději, že najde příležitost přijít ve styk s uměleckým učilištěm, avšak hospodářské důvody jej přiměly, že se po roce studií vzdal, aby se věnoval povolání učitelskému.

R. 1922 - 23 odchází na malířskou akademii. Z akademie je doporučen Engelmullerovi, protože na akademii přímo obor krajinářský zastoupen nebyl. Pracuje ve škole Engelmullerově, aby záhy přešel k malíři Hladíkovi. Celou svou duši vkládá do námětu svého domovského kraje. Vychází do přírody s tužkou a paletou za každého ročního období.
Umělcovy práce jsou roztroušeny po celé republice (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Val. Meziříčí, Bohumín, Orlová aj.) Známy jsou jeho akvarely zákoutí na Štrambersku, jeho rozměrné pohledy na malebné městečko. Žeň jeho prací z Beskyd je velmi značná.
Jako učitel působil na školách severní Moravy. Svou pedagogickou dráhu zakončil jako ředitel školy. Na důchod se nastěhoval do Kelče do domu č. 181 (Urbancovi), kde žil téměř 30 let. Toto období ve své tvorbě věnoval Kelči a jejímu krásnému okolí. Jeho olejomalby _ panorama Kelče jsou ozdobou bytů i společenských místností. Jan Klevar byl též výborným houslistou a svého pobytu v Kelči učil hře na housle desítky žáků. Zemřel 10. 7. 1973.

Antonín Kuběna (1908-1969)

       Mezi občany našeho města, kteří se svou prací a dílem zapsali do našeho povědomí, patří i malíř Antonín Kuběna. Člověk, který se svou láskou a kreslířským uměním po dlouhé roky snažil zachytit krásy našeho města, jeho uliček a, pohledů ze všech stran.
Nebyl kelečským rodákem, narodil se 31. 5. 1908 ve Frýdku Místku, kde se po vyučení věnoval malování divadelních dekorací v ateliéru p. Drobného. V r. 1930 se přistěhoval s manželkou do našeho města, kde strávil celý svůj další život. Pracoval zde jako malíř pokojů a natěrač. Vzhledem ke svému přirozenému nadání a lásce ke kreslení vytvořil spousty obrazů, obrázků a skic hlavně na motivy našeho města a okolí.
Byl to člověk nesmírně dobrý a laskavý, se snahou ve svých volných chvílích zachycovat kresbou , nejčastěji pouhou tužkou, kouzelná zákoutí našeho města, která jsme si ani při běžném životě neuvědomovali.
I když nemoc v r. 1969 ukončila jeho tvořivý život, v jeho kresbách zůstává zachycená krása starobylé Kelče pro další pokolení.