Mateřská škola

 S jasným pojetím významu mateřské školy a s tužbou ho uskutečnit se setkáváme v Kelči poprvé v zápisech zdejšího ženského spolku "Božena Němcová". Tento spolek si již na podzim roku 1903 ukládá úkol "nastřádati k tomu účelu peněžní částku z dobrovolných příspěvků svých členek". Tak byl zřízen Fond mateřské školy se základním vkladem 100 K.

      Mateřská škola v 'Parku' (foto 20.4.1976) V dalších letech Fond rostl díky obětavé práci členek spolku, přispěli i kelečští rodáci, byly pořádány sbírky, pomohly i jiné spolky výtěžky ze svých výletů, besídek apod. Z kroniky Katolické Besedy shledáváme, že dne 17. dubna 1904 bylo sehráno divadelní představení "Kříž u potoka," vybráno 54 K, čistého ve prospěch mateřské školy v Kelči. Na tehdejší finanční poměry to byly význačné přínosy.
       V prosinci 1906 se zdálo, že se realizace této myšlenky ujme městské zastupitelstvo, avšak do roku se dané přísliby ukázaly plané, i když 29. listopadu 1908 vyplatilo městské zastupitelstvo spolku dar 1000 K.

       V březnu roku 1916 dosáhl Fond mateřské školy výše 4 957,32 K. Tato částka však na uskutečnění nákladného projektu nestačila.
       Členky spolku Boženy Němcově usoudily, že dosavadním úmorným střádáním těžko dojdou k cíli. Aby naspořené peníze neutrpěly válečnými poměry, rozhodly se zřídit sirotčinec, neboť jen tak mohly počítat s podporou obce, okresu a země. Jejích úmysl se jim podařilo splnit. Idea zřízení mateřské školy byla sice odsunuta, ale ženy doufaly, že bude-li útulek pro sirotky prospívat, vyvine se potřeba mateřskou školu zřídit.

       Uplynulo více než 20 let, než se úsilí založit zde mateřskou školu probudilo znovu. Opět to byl spolek Boženy Němcové, jenž jednak zjistil dotazníkem v rodinách "vskutku živý zájem o školu mateřskou" (přihlášeno 100 dětí), jednak nabídl obci místnost ve své budově v Tihelnách.

       Tento nápad však nebyl uskutečnitelný bez nákladných adaptací. Městská správa dala vyhýbavou odpověď, a tak jednání uvízlo v roce 1939 na mrtvém bodě. Ještě i proto, že státoprávní a brzy také válečné události daly veřejným záležitostem jiný směr.
Ale už v roce 1941 vznikla potřeba postarat se o děti předškolního věku, aby mohly jejich matky v době žní pracovat na poli. Spolek Boženy Němcové spolu s Okresní péčí o mládež v Hranících zřídil nový útulek, pro nějž ředitelství národní školy uvolnilo učebnu v přízemí školní budovy. Tuto akci opakoval spolek i v příštích letech. Většina občanů brzy přišla na to, jaký prospěch by plynul z toho, kdyby matky "mohly jíti po celý rok nerušeně za prací. V této době, příznivé pro uskutečnění původní myšlenky, podala 3. záři 1943 městská správa žádost o povolení zřídit v Kelči městskou mateřskou školu. Hned v roce 1944 byl dán městské mateřské škole právní základ a správou mateřské školy byl povařen František Kyselka. V říjnu 1944 ustanovila městská správa kvalifikovanou učitelku, a tak 1. listopadu 1944 zahájila svou práci Anna Slivková.

       Inventář školy vznikal za velmi těžkých poměrů - nebylo běžného zboží, nábytku a ostatních pomůcek. Základ inventáře tvořily hračky převzaté ze žňového útulku.
       Mateřská škola byla v provozu až do 5. května 1945. Tehdy válečné události donutily starostu města, aby činnost mateřské školy zastavil na neurčito.
       Školní rok 1945/46 začal v mateřské škole již 3. září. Učitelka a později ředitelka A. Slivková působila na této mateřské škole do konce července roku 1951.

       Od 1. srpna 1951 do konce července 1957 zde působila jako ředitelka Marie Stančíková. Po ní nastoupila do této funkce Jitka Vaclová. 1. ledna 1958 se provoz polodenní mateřské školy změnil na celodenní. Počet zaměstnaných žen vzrůstá, proto je nutné mateřskou školu rozšířit K vybudování nové mateřské školy bylo použito starého kulturního domu v parku, budovy té, kterou kdysi spolek Boženy Němcové pro tyto účely nabízel. 26. listopadu 1961 byla budova zadaptována na dvoutřídní mateřskou školu. Ředitelkou se stala Zdeňka Valuchová.
       S postupem doby, s přibývající populací a s výstavbou závodu Loana, vznikla potřeba umísit v MŠ více dětí. Místní národní výbor za podpory závodu Loana začal výstavbu nové trojtřídní MŠ.

       Stavba byla zahájena v prosinci 1974 a prováděla se technologii Velox. Slavnostní otevření se konalo 10. záři 1976. Tak bylo předáno do užívání moderní školské zařízení, které slouží občanům Kelče a blízkého okolí.

       Od 1. 9. 1983 se stala ředitelkou MŠ Milena Pajdlová, protože Z. Valuchová odešla do důchodu. Po 9-ti letech, s platnosti od 24. 3. 1992 byla na základě výběrového řízení jmenována do funkce ředitelky MŠ Svatava Dohnalová.
       V současné době je v MŠ v Kelči zapsáno 75 dětí, kterých během školního roku ještě přibude. Pedagogický sbor tvoří 5 učitelek a pomocná vychovatelka. Dále zde pracuji 2 správní zaměstnanci a 3 zaměstnanci školní jídelny.
       Škola je postupně modernizována po stránce materiálního a technického vybavení. Uskutečňují se i nákladné úpravy a opravy díky dobré spolupráci s Městským úřadem v Kelči, který staví potřeby školy na přední místo.

  I když 1. díl školní kroniky chybí, je známo, že jedna ze školních budov stála vedle starého hřbitova (Školisko), odtud se pak přestěhovala do domu č. 69 (u p. Pitruna, naproti bývalému řeznictví).

Kolem roku 1820 jsou už písemně zaznamenány počátky kelečské školy, která První škola v Kelči 1820 - 1877 dům St. Pitrun č. 69. Dům řezníka Stan. Pitruna před přestavbou, za ním obchod Sálky Hradilové později Jaroslava Pajdle a Fr. Hajnyše r. 1973 samoobsluha. Za ní bývalá trafika J. Syryčana. (Foto 8.7. 1973) byla pouze jednotřídní. Později s rozvojem manufakturní a průmyslové výroby, se rozšiřuje na školu dvojtřídní a trojtřídní. V roce 1877 vypracoval tehdejší nadučitel František Křička petici, v níž žádá zřízení občanské školy.

       Jelikož dosavadní škola u kostela již nestačila svou kapacitou, Stará škola 1877- 1902. - rodný dům bratří křičků (Působiště nadučitele Frant. Křičky 1877-91. Rodiště sourozenců Křičkových: Jaroslav- hud. sklad. a zasl. umělec 1882-1969. Petr - basník- 1884-1949. Pavla -spisovatelka- 1886-1972) byla v květnu 1895 předložena žádost na zřízení školy měšťanské. Plány zhotovil vsetínský stavitel a architekt M. Urbánek a stavbu provedli prostějovští stavitelé Konečný a Nedělka. Během dvou let byla škola postavena a slavnostně otevřena 1. června 1902.
       Prvním ředitelem měšťanské školy byl jmenován František Dušek. Pravidelné vyučování začalo 18. září 1902. Výnosem zemské školní rady ze dne 26. října 1920 byl jmenován do funkce ředitele Antonín Svěrák. 30. dubna 1926 odešel do důchodu a zatímním ředitelem byl ustanoven odborný učitel Vojtěch Jasný.

       Od 1. června 1928 do konce školního roku byl definitivním ředitelem na zdejší škole Josef Šindel, bývalý starost města Hranic. Po jeho penzionování byl opět ustanoven zatímním ředitelem Vojtěch Jasný.
       Budova 'Základní devitileté školy v Kelči od 01.06. 1902 fungující do současnosti. Dekretem zemské školní rady v Brně byl od 1. července 1931 definitivním ředitelem smíšené obecné a měšťanské školy odborný učitel Josef Rada z Přívozu. Koncem srpna 1934 odešel na vlastní žádost do Štramberku. Zatímním ředitelem byl až do 30. června 1937 opět Vojtěch jasný. Výnosem zemské školní rady byl přeložen do trvalé výslužby. Na místo definitivního ředitele v Kelči byl ustanoven Augustin Kunát z Hranic, který setrval ve své funkci do 17. dubna 1939. Od 8. května 1939 do konce června 1941 byl ředitelem Emanuel Helštýn. Na počátku školního roku 1941/42 přešlo řízeni školy do rukou odborného učitele Františka Kysilky, který byl ředitelem zdejší školy do května 1945. Dne 11. června nastupuje opět službu ředitel E. Helštýn, kterého dne 1. července 1941 jako legionáře penzionovali.

       Ve školním roce 1953/54 byly provedeny ve školství rozsáhlé změny. Současná ZŠ Kelč Podle nového zákona vznikla osmiletá střední škola a ředitelkou se stala Ludmila Marečková, zástupcem ředitele byl jmenován Josef Kyselý. V následujícím školním roce ředitelka školy L. Marečková přešla na vlastní žádost na učitelské místo v Rožnově pod Rad. Ředitelem školy se stal Josef Kyselý a zástupcem ředitele Antonín Viche. J. Kyselý odešel po desetiletém působení v Kelči na místo ředitele II. ZDŠ Valašské Meziříčí - Krásno. Ve své funkci byl vystřídán Otakarem Flajšarem, který funkci zastával až do roku 1983. Během jeho působení byla škola rozšířena o novou přístavbu, obsahující tělocvičnu, dílny, učebnu a kabinety. Nový areál byl dokončen v roce 1983. Školní rok 1983/84 zahájil nově jmenovaný ředitel Vladimír Sedlář. Po dobu jeho ředitelování byl zpracován projekt a vykoupeny pozemky pro další dostavbu školy, ale nebyl již realizován pro nedostatek financí.

       V roce 1991/92 se ujal vedení školy Jaroslav Sofka. Po jeho odchodu do důchodu byl v konkurzním řízení vybrán na místo ředitele školy Roman Blaha.

Počátky péče o mentálně retardovanou mládež byly ponechány většinou jen na dobročinnosti lidské. Již v první světová válce byl v tak zvané Staré škole zřízen sirotčinec. Po první světové válce byl  Kelečský zámek od jižní strany před přístavbami. tento ústav zrušen a budova byla nabídnuta české zemské péči, která ve Staré škole zřídila ústav pro děti duševně úchylné. Budova byla opravena nákladem 35 000 Kč. Vedení ústavu převzala slečna Eliška Jarošová a starala se o 30 dětí. Slečna Jarošová si vytkla za cíl vychovávat a vzdělávat děti, které nejsou schopny normální výuky. Se svými spolupracovníky děti zaměstnávala přiměřeně jejich duševním i fyzickým silám. Děvčata pracovala v kuchyni při úklidu a menší se zabývala ručními pracemi. Chlapci obstarávali posílky, nákupy a pracovali v zahradě, sušili seno, řezali dřiví apod. Tyto první nesmělé pokusy manuální výchovy docilovaly jistých úspěchů, takže se v této linii pokračovalo. Chovanci byli rozděleni do tří výchovných skupin:

        1. Typy ošetřovací
        2. Typy vychovatelné a vzdělavatelné do 14 let
        3. Děti nad 14 let.

       V roce 1924 začal organizovat výchovu defektních dětí v Kelči pan Karel Obkráčil, který získal zkušenosti v podobných institucích při své studijní cestě ve Švýcarsku. Podařilo se mu prosadit, aby byly v Kelči děti i po 14. roce věku, kdy je třeba těmto dětem věnovat zvýšenou péči.

       Aby bylo dosaženo úspěchu, bylo nutno pomýšlet na rozšíření ústavu. Při pozemkové reformě získal spolek Boženy Němcové arcibiskupský zámek a dvůr s l,40 ha orné půdy. Tyto budovy byly nabídnuty české zemské péči v Brně ke koupi, a tím se umožnilo zřízení velkého ústavu. V roce 1925 začala Česká zemská péče adaptovat zámek a budovy statku byly ještě v roce 1925 dány do užívání. Starší chovanci a chovanky pracovali na poli a v zahradě, dívky pomáhaly v kuchyni a prádelně. Adaptace zámku začala v roce 1925 a byla velmi náročná, neboť zámek byl v dezolátním stavu. Tyto práce pokračovaly až do roku 1928.
       V roce 1927 byl postaven skleník a tím byl dán základ zahradnictví. V květnu 1928 byly budovy slavnostně předány do užívaní. Dochází také k významné změně organizace ústavu. Ústavní výchova je doplněna vyučováním na pomocné škole. Od 1. září 1928 se tedy začíná psát historie naší školy.

       Původně dvojtřídní škola byla ve školním roce 1934/35 rozšířena o 3. třídu pomocnou. V této třídě byly umisťovány děti nové a děti, které narušovaly vyučovací proces. Práce se stala mnohem kvalitnější, neboť učitelé se mohli více věnovat jednotlivým žákům a rozvíjet tak jejich dovednost a vědomosti.

       V době války činnost stagnovala. Statek musel plnit dodávky a chovanci museli pilně pracovat na poli i v hospodářství, aby zajistili potřebnou obživu. Větší péče se tedy věnovala starším dětem. Také školní mládež musela být zapojována do různých polních prací.
       Po druhé světové válce byly na škole dvě třídy mladších dětí a skupina dorostu. Dorost pracoval na poli, ve školní zahradě a v košíkářské dílně. V roce 1948 se škola rozrostla na tři třídy. V roce 1951 byla zřízena Zvláštní rolnicko-zahradnicko-košikářská škola se čtyřmi prvními ročníky. Do školy byli zařazováni mladiství od 15-ti let. V roce 1955 se konaly první závěrečné učňovské zkoušky.

       Ve školním roce 1957/58 přibývá k dosavadním oborům (zemědělec, zahradník, košíkář) ještě obor stavební zámečník. V dalším roce končí obor košíkář. Od školního roku 1960/61 je pro dívky zaveden obor švadlena a končí obor zemědělec. Poslední zněnou v oblasti učebních oborů je zavedení oboru zedník ve školním roce 1980/81.
       Školní rok 1994/95 začínáme s celkovým počtem 232 žáků, kteří se vzdělávají ve čtyřech učebních oborech:

  1. Zemědělská výroba se zaměřením pro zahradnictví, květinář, zelinář, ovocnář.
  2. Výroba konfekce se zaměřením pro šití oděvů v oděvní konfekci.
  3. Stavební výroba se zaměřením pro stavební zámečnictví.
  4. Stavební výroba se zaměřením pro zednické práce.

       Všechny učební obory jsou tříleté, zakončené závěrečnou zkouškou.

Práce s mentálně retardovanou mládeži je náročná, ale pokud se podaří žáky dovést až k závěrečným zkouškám, je to i práce radostná.