Dýmkařství v Kelči

  Nejstarším zdejším dýmkařem byl Vojtěch Pajdla (nar. v r. 1879, zemřel 2. 12. 1971). Řemeslu se vyučil u svého otce J. Pajdly. Oba byli podnikaví a výrobu dýmek organizova1i na širší základně. Pracovalo pro ně více dýmkařů i se svými rodinnými příslušníky, které platili a starali se sami o odbyt zboží. V. Pajdla vzhledem ke svému stáři trpěl značně ztrátou paměti a nedovedl již ani pojmenovat všechny druhy dýmkařských nástrojů.

       Dalším byl místní rodák Jindřich Plesník (1884 až 1970). Jeho otec Josef byl rovněž dýmkař. Matka, roz. Jiříčková, také pocházela z Kelče. Manželé měli deset dětí, vesměs chlapců, z nichž pět zůstalo na živu. Tři se u otce vyučili řemeslu, ale trvale se mu věnoval jen Jindřich. Tovaryšskou zkoušku vykonal v roce 1909 u mistra Josefa Pitruna v Kelči. Po zkoušce pracoval u dýmkaře Jana Doležala v Prostějově. Později pak až do roku 1914 jako soustružník u firmy Thonet v Bystřici p. Host. Po první světové válce zastupoval otce, který měl živnostenský list na výrobu a prodej dýmek pro Bystřici p. Host. a v roce 1910 ohlásil živnost již na své jméno. V roce 1922 zakoupil na rohu ulic Palackého a Nádražní domek č. 415. Tam měl samostatnou dílnu i obchod a žil zde až do konce života. V dílně pracoval naposled v roce 1953. V poslední době vyráběl jen cigaretové špičky a malé čibuky z přírodních březových "hrček". Opravoval deštníky a prodával továrně vyrobené dýmky. Dílna pustla a stávala se postupně skladištěm i dřevníkem. Avšak její zařízení se kompletně zachovalo a v roce 1971 byli získány pro sbírky Valašského muzea v přírodě v Rožnově p. Radh.

  Jeho vyprávění z mládí dokresluje sociální poměry dýmkařských rodin na konci XIX. století. "Doma jsme neměli cizí učně. My chlapci jsme se už jako děti učili jeden po druhém. Plat jsme nebrali žádný. Tehdy se za učeni mistrovo platilo a nějaký peníz jsme získali jen tím, co jsme si vydělali na správkách. Byli jsme u rodičů a tak rodiče nám dali co jsme potřebovali. My chlapci - učni jsme začínali pomáháním ve výrobě. Nejčastěji jsme měli na starosti "pucování" kování. Na běhání a hraní toho času moc nebylo, protože jsme měli malé hospodářství. Dělníky - tovaryše jsme měli vždy po jednom: Sasín z Příbora, pak Kundrátek z Kelče a pak Hesse ze Slezska."

 19. Velká reklamní dýmka (Pohled dvou stran)s řezanou hlavičkou i odlévákem. Práce Arnošta Botha, dýmkaře z Kelče. Atrap dýmek abnormálně velkých rozměrů používali také dýmkaři místo vývěsních štítků. Výška hlavičky 30 cm, výška odleváku 19 cm.

 20. Cigaretová špička, práce Jana Randýska z Hrubé Lhoty, délka 10,7 cm.

 21. Odlevák dýmky s řezanou kančí hlavičkou. Práce Arnošta Botha, dýmkaře z Kelče, výška 7 cm.

22. "Fajka z březových hrčí", práce Jana Randýcka z Hrubé Lhoty. Délka hlavičky 9,7 cm, odléváku 8,8 cm. Plastická výzdoba je provedena dlátem a vypalováním.


 V letech 1908 - 1930 pracoval pro J. Plesníka hluchoněmý řezbář - samouk Mikulík z Lipníka.

       K minulé generaci náležel také Arnošt Both (1891 až 1949). Byl dovedným řezbářem a pracoval i pro ostatní kelečské dýmkaře. Vyřezával na hlavičky dýmek monogramy s letopočty i různé figurální motivy, na odléváky řezal různé zvířecí hlavičky. Ukázky jeho práce se dochovaly v kelečském muzeu.

       Ještě před první světovou válkou (v roce 1911) bylo v Kelči 12 mistrů dýmkařů. Byli to: Jos. Both, Jan Hlavica, Klement Hlavica, Tomáš Králík, Antonie Mašlaňová (vdovským právem), Klement Minář, Josef Mlčák, Antonín Ondroušek, Jan Pajdla st., Josef Pitrun, Josef Plesník, Josef Radda. Ve stejném roce byl v Hranicích dýmkař Frant. Kreisl, v Lipníku Ferd. Mikulík. Ve Valašském Meziříčí a Rožnově p. Radh. dýmkaři nebyli. Ve Vsetíně byl jen obchod s dýmkami, který patřil Josefě Machačové. V dýmkařství byla na vedoucím místě Kelč.

       U kelečských mistrů se vyučila řada dýmkařů současné generace. Dýmkařstvím se již neživili. Z těch možno jmenovat Františka Kundrátka , č.421 (1908), Frant. Pavelku, č. 128 (1905), který pracoval v Gottwaldově, Jaroslava Mojžiška (1907), který se vyučil holičství, Josefa Mašlaně (1909), zaměstnance ČSD, Jindřicha Pastrnka (1907), Frant. Sichala (1908), který žije v Lipníku, Vincence Siličanského (1905), Frant. Šrámka (1906, zemřel v Gottwaldově roku 1970). Po roce 1918 měli samostatné živnosti Arnošt Both (1906-1970), Frant. Rada, Alfons Plesník a Teodor Hlavica, č. 294 (1898-1962). Pro ně pracoval Fr. Střítežský, Antonín Srkala a Vojtěch Bravený. Nejdéle vytrvali při řemesle Vojtěch Pajdla a Teodor Hlavica.

       Kromě dýmkařů kelečských byli také dýmkaři na vesnicích. Těch však nebylo mnoho. Často nebyli vyučení a vyráběli "fajky valašky" zdobené intarsií z perletí, jejíž původ přičítá E. Domluvil Orientu. Zanikli dříve nežli dýmkaři kelečtí.

       Mezi nimi vynikl talentovaný samouk a lidový umělec Jan Randýsek z Hrubé Lhoty (1882-1955). Vyráběl "vybijané fajky" zdobené perletí, drobné figurky, cigaretové špičky a habrové "čagany" s reliéfní výzdobou. Převládaly na nich motivy zvířecích hlaviček neobyčejně citlivě odpozorovaných v přírodě. Randýsek dovedl podle fotografie vytvořit i portrét.

       Pěknou intarsii perletí prováděl v Hrubé Lhotě ještě po roce 1900 Frant. Hlaváč.

 23. Hlavička dýmky "valašky". Intarsie provedená perletí a vbíjením drátků je ukázkou nejjednodušší a nejlevnější výzdoby tohoto typu. Vyrobil ji Fr. Hlaváč z Hrubé Lhoty. Docela stejné dýmky vyráběl Martin Tkadleček v Novém Hrozenkově. Rozměry: 8,5*3,7 cm.

 24. Hlavička dýmky "slovenky". U tohoto druhu byla typická gravírovaná ozdoba "krance", který byl nápadně široký. Na spodní straně i bocích je zdobena vbíjenými drátky, klobouček chybí. Rozměry: 6,3*4,5*3 cm.

 25. Hlavička dýmky "valašky", podle tvaru je to "krkovka fázovaná". Má velmi jednoduše provedenou itarsii perletí a vbíjenými drátky, je to ukázka levného druhu. Rozměry: 8,5*6,6*3 cm



  Lidoví dýmkaři byli také na Podřevnicku v Malenovicích a Hrobicích. Vyráběli dýmky "vizovjanky" a "hrobičanky". Posledním z nich byl pravděpodobně otec Františka Přívary z Hrobic, č. 28, rovněž příslušník minulé generace.

       V novém Hrozenkově žil v letech 1842 - 1905 "fajkář" a perleťář Martin Tkadleček. Ten s výrobou i někdy nestačil a proto brával hotové dýmky od F. Hlaváče a tyto "vybijál" perletí. Jeho pokračovatelem byl nejstarší syn Jakub, talentovaný samouk a ke konci života mistr LUV (*24. 1. 1970).

       Největšího rozmachu dosáhlo dýmkařství v šedesátých letech minulého století. V této době bylo řemeslem opravdu výnosným. Tehdy v Kelči podnikatelé Kessner a Raut organizovali výrobu pro vývoz hlavně do Polska, Maďarska a Rakouska. Dělníkům platili poměrně dobře, takže k dýmkařství přecházeli mladí lidé i od jiných řemesel a narychlo se doučovali. Byly případy, že přešli k dýmkařství i "učitelští mládenci". Postupem času se však poměry neustále zhoršovaly. Ubývalo dorostu a vyučení dýmkaři odcházeli za jiným zaměstnáním. Když byla v Kelči v roce 1895 zřízena pokračovací škola pro učně, bylo na ní zapsáno 15 dýmkařských učňů, v roce 1930 již jen jeden. Z 12 samostatných mistrů z roku 1911 zbylo jich jen 6. Podle dotazníků o stavu dýmkařství v roce 1931, které vypracovali mistři Pajdla, Jos. Both a Josef Pitrum, přivydělávalo si v té době dýmkařstvím ještě kolem 50 rodin. Pracovaly ženy i děti, hlavně při povrchových úpravách materiálu. Františka Kundrátková (nar. 5. 3. 1883, roz. Mlčáková), jejíž otec a dva bratři byli dýmkaři, o tom vyprávěla: "Já sem byla při fajkách pořád. Uměla sem cínovať, rýsovala sem parády na slovenky, enom sem neuměla dělat na drekslu. A když sem se vdala, neuměla sem ani velíce variť. Tatínek z fajek vydělali na koupení chalupy, koupili aj pole aj dvě krávy." Ovšem dýmkařský výdělek byl perně zasloužený. Pracovní doba trvala až 16 hodin denně. Ceny za vyrobené dýmky určovala poptávka a kvalita práce. Podle cit. dotazníků vyrobil dělník s rodinou za týden 5-8 tuctů "krkovek", "obkusek" jen polovinu.

       Mzda od tuctu "krkovek" před válkou byla 3-4 K, od "obkusek" 6-10 K. Po válce bylo za "krkovky" 22 Kčs, za "obkusky" 52-72 Kčs. Na jeden svůj "dobrý" předválečný výdělek vzpomínal Jindřich Plesník. Asi před 50 lety se náhodou v Rožnově na jarmarku seznámil s Čechoameričanem Malinou, kterému pak zasílal dýmky do Texasu pro tamější krajany. Jedna z těchto zásilek však nedošla, skončila na dně mořském při tragickém zániku lodi Titanic.

       Prodejní cena kelečských dýmek byla před válkou za tucet "krkovek" 4-5 K, za "obkusky" 10-12 K, po válce pak od 26 do 110 Kčs. Příčinou zmenšeného odbytu dýmek po válce byla také změna hranic, byrokracie a nepružnost úřadů. Když chtěl dýmkař odeslat své zboží mimo hranice republiky, musel vyjednávat s ministerstvem obchodu, obchodní komorou, konsuláty a celními úřady a díky tomuto systému trvalo vyřízeni zásilky i 3 měsíce.

       Závažnou okolností bylo zrušeni "fasování" tabáku v armádě a místo něho zavedený příděl cigaret, které se staly módním artiklem. Mistr Jos. Both charakterizoval příčiny úpadku takto: "Příčinou úpadku jest částečně válka, která lid přepracovala na cigaretáře. Dále pokrok doby, že dnes každý z dýmky kouřící jest uznáván za méněcenného člena společnosti lidské, ať vstoupí kde chce. Jízda ve vlaku bude snad pro kuřáky dýmek brzy zakázána, neboť dnes je již často jen jeden vůz určený pro kuřáky, a to snad jen pro cigaretáře. Běda mládenci, který by chtěl s dýmkou v ústech mluviti s děvčetem, ten by jistě lásky neokusil. Vstoupí-li dnes kuřák s dýmkou do místnosti, považován jest za bagaře, tedy něco méněcenného, kdežto dříve důstojník, voják, duchovní, úředník pochutnával si na dýmce, kterou uznával za nejlepší, zdraví neškodné kouření".

 26. Hlavička dýmky "valašky", podle tvaru je to "krkovka - baňačka". Svým provedením je ukázkou nejbohatšího typu itarsie perletí, rovněž bohatě je provedena výzdoba kování. Vyrobil ji na objednávku pro spisovatele Metoděje Jahna Fr. Hlaváč z Hrubé Lhoty, na přední straně je vbit monogram MJ. Rozměry: 8,2*6*3,6 cm.

27. Hlavička dýmky "valašky", podle tvaru je to "krkovka - baňačka" nebo i "baňky". Má provedenou itarsii z perleťových kosočtverečných tvarů o str. 10 mm, kolem nich čtverce a kolečka z vbíjených drátků, motiv se dokola čtyřikrát opakuje, na přední straně datum 1943. Vyrobil ji Fr. Hlaváč z Hrubé Lhoty. Rozměry: 8,2*6,2*4,2 cm.

 28. Hlavička dýmky bez odléváku zv. "ulmovka", nebo také "kozí měch". Na přední straně má monogram FH provedená vbíjením. Je to práce Fr. Hlaváč z Hrubé Lhoty. Rozměry: 9,8*8*2,9 cm.



       K oblíbenosti kouření dýmek je nutno podotknout, že nebylo výhradně mužskou záležitostí. Ještě ke konci minulého století kouřívaly z nich v horských oblastech Valašska zejména v okolí Vsetína, Rožnova i Valašských Klobouk také provdané ženy. Svobodná děvčata si zakouřila jen tajně, protože "kúřit - bylo na slobodnú cérku haňba a nebylo to súcí".

       K úpadku dýmkařství přispěly samozřejmě i poměry v letech hospodářské krize. Srovnejme si na následující tabulce přehled o celoročním obratu dýmkaře, jak jej ve své hlavní knize pečlivě zaznamenával Teodor Hlavica :

    Uvážíme-li, že z obratu je ještě nutno odpočítat 22 až 25 % na nákup materiálu, režii a kromě toho ještě daň z příjmu, je odpověď na otázku, jak mohl tento dýmkař počínaje rokem 1932 uživit svoji rodinu, zcela jednoznačná. K likvidaci dýmkařství přispěla také zmechanizovaná tovární výroba, která se omezila na několik standartních tuctových typů dýmek, ale dýmkař s ní nemohl konkurovat.

       Posoudíme-li všechny tyto okolnosti dospějeme k závěru, že dýmkařství - toto opravdu pěkné a velmi náročné řemeslo - muselo nevyhnutelně zaniknout.

Kelečská terminologie "Fajky Obkusky"

  1. špička i hryzák
  2. kostka
  3. tréstka
  4. klobouček
  5. lufty
  6. zobáček
  7. kranec na šanýrky nebo pantíky
  8. pupek
  9. kranečky
 10. odlejvák

Názvy dýmek z ceníku J. Pajdly, dýmkaře z Kelče

  1. Mostka hladká
  2. Mostka se širokým obložením
  3. Mostka kulatá
  4. Mostka vrapovaná
  5. Brodka
  6. Oderka
  7. Šemnička s prackama
  8. Vizovjanka
  9. Vizovjanka vrapovaná
 10. Holičanka
 11. Šestibranka
 12. Kelečanka se širokým obložením a prackama

 13. Kozí brada
 14. Vídeňka
 15. Salónka
 16. Kozí brada - Špičák
 17. Kulatá šajbka s prackama
 18. Patentka

 19. Obkuska kulatá
 20. Obkuska dlouhá hladká
 21. Obkuska dlouhá fázovaná
 22. Obkuska hranatá fázovaná
 23. Obkuska plná fázovaná
 24. Obkuska hranatá fázovaná
 25. Obkuska s prsténkem
 26. Slovenka se širokým obložením
 27. Kelečská šajbka s prackama

 28. Taliánka
 29. Pérko
 30. Pakfongmostka
 31. Přílba se širokým obložením
 32. Brodská šajbka

Pracovní stůl - "verštátek". Na přední hraně na dřevěném kolíku je nasazen předřez na odlévák k opracování "fajkovcem". Rozměry: 67*94*79 cm.

Seznam dýmek vyráběných v továrně.